Je podzim a tak se Vám pokusím trochu přiblížit co dělat s lyžemi před nastávající sezonou.

Samozřejmě hodně záleží na tom v jakém stavu lyže byly po skončení minulé sezony.Pokud jste sezonu zakončili na dostatku sněhu,neudělali žádnou rýhu do skluznice,udržovali hrany průběžně ostré a lyže po posledním ježdění zavoskovali a zažehlili,můžete klidně na první sníh bez dalšího servisu.

To proto,že první ježdění se odbývá především na měkčím povrchu.I když v posledních letech to nemusí platit stoprocentně.Stále totiž přibývá středisek s umělým zasněžováním a takto připravené povrchy jsou tvrdé a přemrzlé hned od počátku.

Nedělám si však velké iluze o  tom,že takto zodpovědně své lyže či snowboard  udržujete.(pokud ano,tak mé rady asi ani nepotřebujete.)

Takže pokud Vaše lyže utrpěly nějaký ten šrám,je nutné jej nechat opravit.Doba kdy si tyto opravy dělal každý sám doma a zapálenou octovou lahví zakapával díry ve skluznici je ta tam.

Zapálením a následným nakapáním materiál změní své vlastnosti a stává se křehkým.Proto tyto opravy nevydrží na skluznici příliš dlouho.V současnosti se na opravu skluznic vyrábí různé druhy tavných tyčinek a drátů,které se aplikují speciálními tavnými pistolemi.Ve větších servisech se používají i speciální velké zatavovací stroje,které mají vlastní posuv a nanášejí slabou vrstvu materiálu od špičky až po patu lyže v celé její šířce.

Dalším postupem v přípravě lyží po opravě děr a škrábanců je broušení.Na lyžích brousíme jak skluznice,tak hrany.

Při broušení skluznic se snažíme především o dosažení dokonalé rovné,čisté a hladké skluznice,kterou můžeme popřípadě dále ještě upravit strukturováním.

Pro broušení skluznic se používají speciální brusky na lyže(případně dokonce automatické brousící linky) s vlastním přítlakem a posuvem.

Brousit skluznice můžeme buď brusným papírem,nebo brusným kamenem.

Broušení brusným papírem je levnější varianta,jehož výhodou je,že po takovémto broušení nejsou na skluznici vidět menší rýhy a poškození a to především vzhledem k celkově hrubšímu povrchu lyže.

Nevýhodou je ne úplně rovná skluznice a již zmiňovaný hrubší povrch,což se následně negativně projeví na skluzu lyží.U tohoto typu broušení se může také stát,že méně zkušený servisman zvolí špatný poměr mezi brusnou rychlostí,posuvem,silou přítlaku a množstvím chladící kapaliny a skluznici Vám takzvaně podpálí.Takto „přebroušená”skluznice se sice

na první pohled zdá hladká,ale při bližším ohledání objevíte drobné puchýřky vzniklé velkou teplotou při broušení.Následně očekávejte problémy při voskování.Skluznice se při zažehlování voskem nenasytí a vosk ze skluznic rychle ojedete.

Broušení brusným kamenem je finančně náročnější a to především kvůli vyšším pořizovacím nákladům.Má však své nesporné výhody,jako je dokonale rovná skluznice a hladký povrch bez sebemenších chloupků.

Ještě o stupínek výše se můžeme dostat strukturací skluznice.Jedná se o určitý druh broušení na br.kameni,do kterého se před broušením vytvoří diamantovým orovnávačem drážky.Tyto drážky následně vyfrézují do skluznic speciální strukturu.

Struktura se připravuje podle momentálních sněhových podmínek a také podle disciplíny,pro kterou jsou lyže určeny.Dá se říct,že na jemnozrnný sníh se používá jemná,na hrubozrnný(např.jarní firn) hrubší.

Nastrukturováná skluznice je ještě rychlejší a má dobrý skluz i když lyže nejsou navoskované.

     Další neméně důležitou úpravou lyží je broušení hran.Hranu brousíme jak ze strany od skluznice,tak z boku lyže a to v různých úhlech v závislosti na kvalitách lyžaře a typu lyže.

Brousit hrany je opět možné buď brusným papírem,nebo keramickými disky.

Výhody a nevýhody jsou prakticky obdobné jako při broušení skluznic,ale v tomto případě rozdíl v kvalitě broušení pozná i rekreační lyžař.

Prakticky všichni renomovaní výrobci dnes používají technologii broušení hran keramickými disky již při výrobě a tak se často setkávám s případy,kdy si lyžaři stěžují že po nabroušení lyží(většinou v menších servisech,kde si moderní drahé brusky nemohou dovolit) se na nich nedá jezdit.

Další faktor,který významně ovlivní jízdní vlastnosti jsou úhly hran.Z boční strany lyže brousíme úhly 89-85 stupňů.(Čím ostřejší úhel,tím agresivněji se lyže chovají)

Ze strany od skluznice brousíme v rozmezí 0,5-2 stupně.Zde platí,že čím méně hranu od skluznice odkloníme tím bude lyže citlivější a její reakce rychlejší.

Z výroby jsou většinou lyže nabroušeny na 89 stupňů z boku a 1 ze strany od skluznice,takže výsledný úhel je opět 90 stupňů,ale lehce pootočený od roviny skluznice.

Nejčastější úhel používaný závodníky je 0,5/88-87 stupňů.

   Ovšem nejvíce opomínanou složkou,která má vliv na chování lyží je voskování.Většina rekreačních lyžařů si myslí,že navoskovat lyže před sezónou úplně stačí.

Lyže by se ale měly voskovat před každým použitím a ještě lépe i po něm.

Vosk totiž chrání skluznice i při skladování.

Nejkvalitnější preparace skluznic voskem je stále ta klasická s použitím žehličky,ať už speciální lyžařské,nebo klasické na prádlo nastavené na silon či hedvábí.

Na trhu jsou ovšem dostupné i tekuté vosky nebo pasty.Ty sice na skluznicích nevydrží tak dlouho,ale jejich aplikace je snadná,rychlá a lze ji použít např.i na dovolené v hotelu,nebo přímo na sjezdovce.

V odborné literatuře se uvádí,že navoskovaná lyže Vám ušetří až 30% energie vynaložené na projetí obloku.

Servisování lyží,snowboardů a běžek